BLOG ZPROVOZNĚN NA DOBU NEURČITOU,

ALE BOHUŽEL TO BUDE NA DLOUHOU CHVÍLI !!! :(



Pokud jsi zde poprvé, jukni se na pravidla tohoto blogu ZDE
Reklamy mi prosím dávejte ZDE

Chtěl/a by jsi spřátelit blogy? ZDE

Moje dobrodružství pokračuje - Tajný portál.

26. února 2012 v 12:00 | Sosíík
Tak je tu další pokračování mladé dívky, která ztroskotala na ostrově a bojuje o život! Získá Sonia amulet času dřív, než jí opět něco překvapí?


Moje dobrodružství pokračuje - Tajný portál

Už pár týdnů od mé letecké katastrofy, jsem na tom fyzicky špatně. Už dva dny jsem v hustém pralese, abych našla Chymetrésin amulet času, ale mně to přijde jako měsíc. Ráno ale nebylo vůbec špatné, slunce na mně hezky svítilo, zásoby jídla a pití jsem také měla. Vydala jsem se opět na cestu na horu Tygřího Hrotu, myslela jsem jen a jen na ten amulet, až ho budu držet ve své ruce, na nic jiného ne.


Šlapala jsem asi tři hodiny, ale svižně. Zajímavé na tom všem bylo, že mně zatím ještě nic nepřekvapilo, žádný tygr, pavouci nebo kobry. Bylo mi to celkem divný, ale radši jsem na to nemyslela. Každou chvíli jsem se koukala dopředu na Tygří Hrot, jak blízko jsem a vskutku, byla jsem opravdu blízko. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, jestli bych si neměla opatřit nějakou zbraň až vylezu na Tygří hrot. Tak jsem hledala nějaký silný klacek, když jsem nějaký našla, tak jsem si z kapsy vytáhla kapesní nůž, který jsem dostala od císaře z kmenu Khmérů. Na obou stranách klacku jsem vyřezala špičatý hroty, dost ostrý. ,,To by mi mělo stačit'' řekla jsem bez nálady a pokračovala v cestě na horu.


Šlapala jsem další hodinu, tentokrát jsem byla trochu vyčerpaná, ale to mi v ničem nebránilo. Když jsem se opět koukla před sebe, Tygří hrot už moc vidět nešel. Byla jsem už otrávená, ale to mně hned přešlo, došla jsem až nakonec pralesa a hned přede mnou jsem viděla vysokou, strmou skálu. ,,Takže jsem to nakonec přece jenom dokázala, tedy z části.'' Řekla jsem s nadšením. Ale hned nastal problém. ,,Hm, ale jak mám na tu skálu vylézt?'' Řekla jsem zamyšleně. Tygří hro jsem prošla kolem dokola, jestli tu není něco na přichycení, jelikož Tygří hrot dostal jméno jenom proto, že bohyni Chymetrés střežili tygři a že je skála opravdu dost hubená do špičky.


Ale přece jenom se na mně usmálo štěstí. Do skály byl vytesán kamenný žebřík, koukla jsem se nahoru podél žebříku, jestli pokračuje dál. Teď jsem musela zachovat klid a nebát se vylézt, vždyť jsem se potkala s daleko horšími problémy, než s tím, že vylezu jenom podél žebříku nahoru. Tak jsem na kamenný žebřík vylezla. Šplhala jsem pomalu a pořád se dívala nad sebe, byla jsem už docela vysoko, ale jeskyně je až nahoře, takže bych měla přidat. ,,Hlavně nedívat dolů, hlavně nedívat dolů.'' Říkala jsem si potichu. A teď přišlo to, čeho jsem se obávala, žebřík vynechával. Koukla jsem se nad sebe a vskutku, asi pět ruin vytesaných do skály chybělo. Musela jsem skočit, abych se přichytila na dalším žebříku. Zaostřila jsem a pořádně odrazila, chytila jsem se, ale klouzaly mi prsty. ,,Néé!'' Řekla jsem vyděšeně. Ruce se římsy pustily, ale štěstí bylo, že jsem měla dost síly se chytit toho dolního žebříku. Byla jsem strašně vyděšená, vždyť to mohlo skončit brutální smrtí. Ale i tak jsem to nevzdala, znovu, tentokrát jsem se hodně odrazila a vyšlo to. Lezení už šlo hladce a já byla na vrcholu.


Když jsem byla na vrcholu, nechtěla jsem si ani odpočinout hned jsem se koukla za sebe. Když jsem se otočila, žasla jsem, přede mnou byla skutečně Chymetrésina jeskyně. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale všimla jsem si, že do jeskyně nevede žádný vchod. Šla jsem blíž a dotkla jsem se tam, kde měly vchodové dveře být. Najednou něco hrubě a hlasitě zaskřípalo, lekla jsem se a odskočila od vchodu dál. Najednou se počasí změnilo ze slunečného dne na deštivou chumelenici. Nevěděla jsem, co se děje. Zničehonic se přede mnou objevil černo-fialový kruh, který se točil. Chtěla jsem jít pryč, ale v tu chvíli zafoukal silný vítr tak, že mně odfoukl přímo do toho kruhu. Křičela jsem z plných plic, kolem mě se měnily různé barvy. Najednou mně ten kruh vyplivl a já brutálně spadla na záda a tím jsem si vyrazila dech! Nemohla jsem se nadechnout, bylo to čím dál tím víc horší. Chvílemi jsem se nadechla, ale ne moc. Ležela jsem na zemi a nemohla se nadchnout. Najednou ke mně někdo přišel, vzal mně do náručí a odvedl mně pryč.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Devil Jin Devil Jin | 26. února 2012 v 13:02 | Reagovat

Moc pěkná povídka už mám takový pocit že jsem mnohem lepší než já :D

2 Sosíík Sosíík | Web | 26. února 2012 v 13:09 | Reagovat

[1]: Jak to myslíš? To, co si sem napsal, nedává trochu smysl :-D :-D

3 Devil Jin Devil Jin | 26. února 2012 v 13:17 | Reagovat

[2]: že jsi lepší v téch povídkách než já

4 Sosíík Sosíík | Web | 26. února 2012 v 13:18 | Reagovat

[3]: Aha, jo děkuju :-)

5 Kari55 Kari55 | 26. února 2012 v 13:39 | Reagovat

no konečně pokračování!! =DD
moc pěkný!! =))

6 Sosíík Sosíík | Web | 26. února 2012 v 13:41 | Reagovat

[5]: Děkuju Kari55 :-) Moc si toho vážím. :-)

7 Kari55 Kari55 | 27. února 2012 v 11:26 | Reagovat

[6]: za málo.. :-)

8 Hanna Hanna | 29. února 2012 v 20:50 | Reagovat

Úžasný !!!! Nic víc se říct nedá.... ! :)

9 Camilla Camilla | 29. února 2012 v 20:51 | Reagovat

[8]: Úžasný to je ! Moc povedený. Styl psaní geniální. Napínavý. Těším se na pokračování !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.